Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nikdy by mě nenapadlo, že tento dvoučlenný výplach uslyším poprvé živě na Brutal Assaultu. Pokud někde, tak jsem doufal v jihočeský žánrový festival Noise Párty, případně v perverzní Creepy Teepee. Zde by byli jako doma, ale na Brutalu bude tohle duo opravdovým zjevením. Proč? Protože LIGHTNING BOLT jsou kapela, která si vydobyla statut kultu tím, že neuznává pódia, svými divokými show mezi lidmi, neuprosným koncertováním na všech možných i nemožných místech a hlavně tím, jak spájí tu nejzahuhlanější rockovou špínu, mathrockovou splašenost, živé koncerty s neopakovatelnou atmosférou a návykovost. Stačí se podívat na pár videí a víte, že v tom chcete jet s nima. „Fantasy Empire“ jsou jen další deskou vyjadřující jejich osobitý styl. Zefektovaná basa, bicí a bordel, který vás roztančí.
Kdykoliv je si pustím poslední desku, cítím se, jako bych spadnul do mixéru. Najednou létáte dokola, kolem vás sviští hudební ingredience všeho možného rozšmelcovaného "nasračku" a všechno vidíte rozmazané. A vlastně si vzpomínám, že podobnou ušní závrať jsem zažil už v době, kdy jsem se s nimi setkal poprvé, to bylo album „Hypermagic Mountain“ a rok 2005. Od té doby se toho příliš mnoho nezměnilo. Možná jen nahrávky jsou trochu méně zasviněné, což je tvrzení, které po poslechu této desky všem, kteří LIGHTNING BOLT dosud neznají, přijde naprosto zcestné. Brajgl je to totiž stále značný a pánbůzatozaplať. Pro mě nezajímavější překvapení na soupisce Brutal Assaultu a jsem zvědav, co mohu očekávat příští rok. Božské duo HELLA?
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.